Dobře vyšly třeba dveře novogotického chrámu sv. Ludmily na náměstí Míru. Dům na rohu ulic Sokolovská a Prvního pluku není ničím výjimečný, ale ten podvečer, kdy jsem ho míjela, ho krásně rozsvěcovalo měkké sluneční světlo. Hotel Hilton na Florenci zas zrcadlil mraky, to nešlo odolat… a park před domem se jedno ráno zahalil do (skoro podzimní) mlhy. Ale znáte to – ráno šrumec, šli jsme už beztak pozdě, pro foťák jsem se vracet nemohla. Mobil byl po ruce. Člověk aby snad s sebou tahal foťák denně do práce…? 😀 Ne, takový blázen ještě nejsem.
