Na pletení říjnových ponožek jsem se moc těšila. Měla jsem je pro říjen vyhlédnuté dlouho a nemohla se dočkat, až je nahodím na jehlice. Jedná se o Acorns Socks by „Amanita“ Agata Mackiewicz, tedy o žaludy zakleté do ponožek, jak píše autorka návodu. Kdy jindy plést žaludské ponožky než v říjnu, kdy se listy stromů barví teplými barvami… a navíc, 20.10. je prý Mezinárodním dnem stromů.

Tyhle ponožky jsem chtěla plést zejména proto, že jsem nevěděla, jak autorka vyřešila lem. Přesněji řečeno, jak docílila té jakoby šňůrky těsně pod lemem a jak ten lem ukončila. Kromě toho jsem se z návodu dověděla, jak plést tu „diamantovou“ patu směrem od špičky nahoru (druhým směrem jsem se ji naučila u dubnových ponožek Pucker Socks). Pletla jsem ze zbytků ponožkové příze. Myslela jsem si, že mám na ponožky dost (obvykle mi stačí kolem 50 g nebo 200 m, měla jsem i o něco více než toto), ale přízi jsem vypotřebovala téměř celou, zbyly tak 2 metry. To se mi pak ulevilo, bylo to o fous. Barva příze mi přišla pěkně podzimní. 😉

• Příze: Filcolana Arwetta 352 Red Squirrel
• Velikost: 2 (62 ok)
• Jehlice: 2,5 mm kruhové Drops Knit Pro
• Vzorek: 34 ok x 44 řad = 10×10 cm hladkým žerzejem
• Konstrukce: Toe up, Flap heel
• Spotřeba: cca 56 g = cca 236 m

Focení bylo rozhodně výzvou. Jednak se mi fotky autorky u profilu ponožek na ravelry tak líbily, že jsem si říkala, že tohle trumfnout nepůjde. Měla jsem pocit, že líp snad ani nafotit nejdou. Napodobovat? – ne, to by nefungovalo. Zkusila jsem barevné listí – vyšlo z toho klišé. Zkusila jsem spadané borové jehlice a šišky – nešlo to barevně (pozadí málo výrazné v porovnání s teplou barvou příze ponožek, ponožky tam úplně „řvaly“). Asi jsem ty fotky z ravelry netrumfla, ale nakonec se mi ty moje taky líbí. Inspirace přišla od kamarádky, která se v říjnu výtvarně vyžívala a vyrobila malované žaludy. Když mi poslala fotku, hned mi v mozku secvaklo, že tohle by se hodilo. Žaludy malované patří k žaludům zakletým do ponožek. A ta modrá barva… krásně se hodí k té teple hnědé. Takže když mi pak přišla poštou zásilka malovaných žaludů, byla jsem zachráněna. Modré povlečení to zpečetilo.

Druhou výzvou bylo opět světlo. Už není červenec (máme půlku listopadu) a slunce do oken pálí čím dál méně. Pár dní jsem čekala, jestli třeba nebudu mít štěstí a nechytím ten krátký čas, kdy slunce do pokoje pošle spoustu světla. To by bylo ideální, protože záclony by ho rozptýlily a vyrobily by mi měkké světlo, které nedělá na fotkách moc stínů. Po pár dnech marného čekání jsem usoudila, že je čas zkusit to jinak. A tak jsem rozsvítila lampičku a namířila ji ke stropu, aby se světlo od stropu odrazilo a rozptýlilo. Na ne tak výrazné stíny to stačilo, ale problém byl, že toho světla bylo prostě stále málo. Musela jsem si vzít externí blesk. A já to s ním bohužel stále moc neumím. No hrála jsem si, nasekala spoustu fotek, které jsem vzápětí smazala a zkusila zas jiné nastavení. Takže fotky jsou dost produktem procesu pokus-omyl a fotoúkol do budoucna je jasný: naučit se líp s externím bleskem. Ale hlavně že fotky jsou. 😉