Tak mě kamarádka zas na něco překecala… 😀 Ale od začátku.

Posední dobou tu příspěvky nepřibývaly. Nebavilo mě to. A vlastně mě přestalo bavit i focení. Začalo mi připadat, že fotím furt totéž. Najednou jsem měla ohromný skluz ve zpracování fotek, protože jsem se k tomu jen těžko odhodlávala, měla jsem pocit, že toho bylo moc a cítila jsem se zahlcená. Pak jsem přestala i fotit, aby nebylo z čeho tvořit tu věčnou frontu „ke zpracování“. To, co mi dělávalo radost, byla najednou zátěž. 

A nebylo to tak jen s focením a stránkami, přestala jsem dělat spoustu věcí. Potřebovala jsem si reorganizovat život, vystoupit z toho věčného kolotoče a získat odstup. Zjistit, co ještě stále chci dělat a v jaké formě – a co už dělat nechci… S focením a stránkami se nic nedělo. Ale začala jsem dost plést. Často jsem o pletení psala na chatu kamarádce a ta nedávno psala zpět, že je to zajímavé a ať to napíšu na blog. Hmm, to mě nenapadlo. A navíc, když post na blog, tak s fotkami. A pěknými fotkami. Jenže umím já fotit pěkné fotky toho, co upletu? No, neumím… To, co vyfotím, je většinou čistě dokumentační fotka upletené věci. Takže naučit se to je výzva, hozená rukavice. Že by záchvěv motivace? Asi ano, už přemýšlím, jak to budu dělat. Uvidíme, co se z toho vyklube.